Minulé léto jsme s kamarádkami probíraly naše porody. Večer, poté, co všechny naše děti usnuly, jsme seděly venku před chalupou a vzpomínaly. Všechny tři za sebou máme porod ve Fakultní nemocnici v Plzni. A jedna z nás pro srovnání další porod ve Spojených státech. Ukázalo se, že já byla nejspokojenější. Můj porod probíhal přirozeně bez zásahů, takže jsem neměla důvod si v porodnici stěžovat. Dnes procházím rozepsané příspěvky na blogu a tento jsem nikdy nezveřejnila. Porod mého syna v květnu 2016.
1. porod
V těhotenství mě porod děsil. Ne, že bych na to měla přímo diagnózu, ale bála jsem se hodně. Protože jsem z Plzně a bydlím poměrně blízko Fakultní nemocnice, rozhodla jsem se rodit tam. Věděla jsem, že je to velmi kvalitní pracoviště, že pokud nastane problém, miminko i já máme určitě velkou šanci, že se o nás dobře postarají. Ale bohužel jsem pátrala po internetu. A narazila jsem na několik šílených zkušeností právě z této porodnice. Nevím, jestli všechny byly objektivně popsané, zda měly tyto ženy smůlu a skutečně se jim stalo něco tak hrozného. Mám ale přesně opačnou zkušenost.
1. porod
V těhotenství mě porod děsil. Ne, že bych na to měla přímo diagnózu, ale bála jsem se hodně. Protože jsem z Plzně a bydlím poměrně blízko Fakultní nemocnice, rozhodla jsem se rodit tam. Věděla jsem, že je to velmi kvalitní pracoviště, že pokud nastane problém, miminko i já máme určitě velkou šanci, že se o nás dobře postarají. Ale bohužel jsem pátrala po internetu. A narazila jsem na několik šílených zkušeností právě z této porodnice. Nevím, jestli všechny byly objektivně popsané, zda měly tyto ženy smůlu a skutečně se jim stalo něco tak hrozného. Mám ale přesně opačnou zkušenost.
Přes všechen strach jsem zažila krásný porod. A byl krásný i kvůli tomu, že jsem věděla, že mě "jistí" zkušený personál. Přiznávám se, že jsem do porodnice skutečně šla s tím, že pokud to bude potřeba, ať mi dají jakou injekci uznají za vhodné. Počítala jsem s tím a byla jsem s tím natolik smířená, že jsem se dokázala doopravdy uvolnit a nebála se, že mi někdo bude chtít ublížit.
Do porodnice jsem s manželem dorazila asi hodinu po tom, co mi praskla voda - někdy ve 4 hodiny v noci. Ještě jsem neměla žádné kontrakce a nic mě nebolelo. Streptokoka jsem neměla, tak mě vyšetřili, uložili na porodní pokoj a s tím, že do večera času dost, nám zhasli světlo, ať se trochu prospíme. V šest jsem zvonila na sestřičku, že tedy už to asi budou ty kontrakce. Rovnou po 5 minutách. Ne že by se to mně povedlo změřit. Kontrakce vždycky přicházela jako vlna a já nikdy nevěděla, kdy už mačkat stopky. Naštěstí zkušenější věděly :-D. Můj mozek se vypnul a mezi kontrakcemi mě manžel chytal, protože jsem i na tu minutu usínala. Od půl sedmé do osmi jsem byla ve sprše. Je tedy pravda, že jsem rychle zapomněla na gumové pantofle. Sprcha byla neskutečně ulevující. Celou dobu jsme byli s mužem sami, jen tu a tam přišla milá studentka změřit ozvy dítěte. Po osmé se přišel podívat pan doktor, s tím, že všichni byli v klidu. Prvorodička, že. Moc milá porodní asistentka mu během vyšetření sdělovala, že nejspíš bude ještě čas. Doktor ale rovnou zvedl hlavu, což se mi teď zdá vlastně mnohem vtipnější než tehdy, a rezolutně povídá, že čas není, že jdeme na to. Nestihla se žádná z přípravných procedur, jako je klystýr a holení a už se šlo tlačit. Kontrakce zesilovaly, najednou bylo v místnosti mnohem víc lidí - studenty jsem předem neodmítla, ale žádné zástupy mediků se nekonaly. Při porodu jsem měla mladého lékaře, který předpokládám ještě neměl atestaci a tak mu za zády stála starší lékařka a ještě jedna mladinká, u které bych tipovala, že byla na kolečku. Přišla dětská lékařka se sestřičkami, ty se držely stranou. Syn se narodil velmi rychle, všechno bylo v pořádku, měla jsem dvě malá poranění po jednom stehu, bez nástřihu. Malého mi přiložili okamžitě po porodu, nějakou dobu jsem ho chovala než mi ho vzali ke kontrole na vyhřívané postýlce hned vedle mě, kde je zabudovaná váha a přilepený metr. Celou dobu jsem ho měla na očích a hned mi ho zamotaného s čepkou zase vrátili a nechali asi hodinu u mě nebo u tatínka v náruči. Byla jsem dost roztřesená a unavená, přestože to proběhlo rychle, krátké pauzičky jsem potřebovala. Po několika hodinách - určitě víc než po dvou, po které se rodička kontroluje od porodu placenty - mě převezli na nadstandardní pokoj, kam jsem si přála a shodou okolností byl zrovna volný. Měla jsem štěstí.
2. porod
V květnu 2018 jsem se vrátila na stejné místo, porod mé dcery probíhal ale jinak. Všichni mi říkali, že druhorodičky rodí rychleji a snadněji. U mě to tak úplně pravda nebyla. Druhý porod začal před půlnocí, kdy mě vzbudily kontrakce po 3 minutách, skončil ve 12:34. Nebyla jsem si ale vůbec jistá, jestli jsou to ty pravé kontrakce a protože mi nepraskla voda, nebyla jsem si ani jistá, že máme vyrazit do porodnice. Tentokrát jsem Streptokoka měla, bála jsem se zůstat doma příliš dlouho, raději jsme proto vyrazili.
Tak, jak jsem bála v prvním těhotenství o sebe, bála jsem se podruhé o našeho chlapečka. Co s ním bude, když začnu rodit někde venku, pojedu sama a manžel se bude starat o něj?...prostě měla jsem spoustu starostí. Nakonec se situace vyřešila sama tím, že jsem začala rodit v noci a všichni tudíž byli doma. Mí rodiče dorazili velmi rychle a náš brouček se ani nemusel vzbudit.
Přejeli jsme do porodnice, kterou máme asi 5 minut od domu a tam mi potvrdili, že skutečně rodím :-D. Protože jsem byla druhorodička a protože jsem měla dostat spoustu antibiotik, poslali nás s manželem na porodní pokoj. Opět musím říct, že personál byl perfektní. Skvělá porodní asistentka, jak ta první, tak druhá, příjemní lékaři. Po vyšetření a první dávce antibiotik jsme si měli lehnout a zkusit spát. Zase. Je pravda, že konec těhotenství se spoustou poslíčků mě připravilo na spánek s kontrakcemi. Dokonce i když byly po minutě a půl jsem opravdu spala až do půl šesté. Ráno jsem dostala další dávku antibiotik a postupně mě připravovali na rozjezd porodu. Sprcha a tentokrát i klystýr mi moc pomohly, nabízeli mi i koupel ve vaně, ale točila se mi hlava a nechtěla jsem do tak teplé vody. Postupně se kontrakce zrychlovaly a byly silnější a silnější. Lékaři i asistentka nechávali všemu volný průběh až když už byla branka téměř zaniklá, praskli mi vodu a porod se rozjel s takovou silou, že jsem na boku nakonec téměř porodila. V poslední chvíli jsem přijala i nabídku na rajský plyn, ale bylo to už tak pozdě, že jsem ho měla možná pár minut. Aspoň jsem si to zkusila. Upřímně nevím, zda to pomohlo nebo ne. Už jsem byla v té závěrečné fázi porodu, která bolí, ale je na ní pěkné to, že už se něco děje. Už to není čekání, ale aktivita. Dceruška se narodila asi na tři silná zatlačení a tentokrát úplně bez poranění. Hned mi jí přiložili, ale nalokala se trochu plodové vody, takže jí odsáli, vyšetřili a pak okamžitě zase přiložili. Asi hodinu byla u mě a přisála se hned na porodním sále. Pokud nechcete miminko koupat a cokoliv dalšího, nahlaste to hned v téhle chvíli dětské sestřičce. A pokud chcete zkusit štěstí a zažádat o nadstandardní pokoj, tak to tak udělejte hned, jak porodíte. Tentokrát jsem štěstí neměla...i když mi to nakonec přišlo fajn. O tom v dalším příspěvku.
Do porodnice jsem s manželem dorazila asi hodinu po tom, co mi praskla voda - někdy ve 4 hodiny v noci. Ještě jsem neměla žádné kontrakce a nic mě nebolelo. Streptokoka jsem neměla, tak mě vyšetřili, uložili na porodní pokoj a s tím, že do večera času dost, nám zhasli světlo, ať se trochu prospíme. V šest jsem zvonila na sestřičku, že tedy už to asi budou ty kontrakce. Rovnou po 5 minutách. Ne že by se to mně povedlo změřit. Kontrakce vždycky přicházela jako vlna a já nikdy nevěděla, kdy už mačkat stopky. Naštěstí zkušenější věděly :-D. Můj mozek se vypnul a mezi kontrakcemi mě manžel chytal, protože jsem i na tu minutu usínala. Od půl sedmé do osmi jsem byla ve sprše. Je tedy pravda, že jsem rychle zapomněla na gumové pantofle. Sprcha byla neskutečně ulevující. Celou dobu jsme byli s mužem sami, jen tu a tam přišla milá studentka změřit ozvy dítěte. Po osmé se přišel podívat pan doktor, s tím, že všichni byli v klidu. Prvorodička, že. Moc milá porodní asistentka mu během vyšetření sdělovala, že nejspíš bude ještě čas. Doktor ale rovnou zvedl hlavu, což se mi teď zdá vlastně mnohem vtipnější než tehdy, a rezolutně povídá, že čas není, že jdeme na to. Nestihla se žádná z přípravných procedur, jako je klystýr a holení a už se šlo tlačit. Kontrakce zesilovaly, najednou bylo v místnosti mnohem víc lidí - studenty jsem předem neodmítla, ale žádné zástupy mediků se nekonaly. Při porodu jsem měla mladého lékaře, který předpokládám ještě neměl atestaci a tak mu za zády stála starší lékařka a ještě jedna mladinká, u které bych tipovala, že byla na kolečku. Přišla dětská lékařka se sestřičkami, ty se držely stranou. Syn se narodil velmi rychle, všechno bylo v pořádku, měla jsem dvě malá poranění po jednom stehu, bez nástřihu. Malého mi přiložili okamžitě po porodu, nějakou dobu jsem ho chovala než mi ho vzali ke kontrole na vyhřívané postýlce hned vedle mě, kde je zabudovaná váha a přilepený metr. Celou dobu jsem ho měla na očích a hned mi ho zamotaného s čepkou zase vrátili a nechali asi hodinu u mě nebo u tatínka v náruči. Byla jsem dost roztřesená a unavená, přestože to proběhlo rychle, krátké pauzičky jsem potřebovala. Po několika hodinách - určitě víc než po dvou, po které se rodička kontroluje od porodu placenty - mě převezli na nadstandardní pokoj, kam jsem si přála a shodou okolností byl zrovna volný. Měla jsem štěstí.
2. porod
V květnu 2018 jsem se vrátila na stejné místo, porod mé dcery probíhal ale jinak. Všichni mi říkali, že druhorodičky rodí rychleji a snadněji. U mě to tak úplně pravda nebyla. Druhý porod začal před půlnocí, kdy mě vzbudily kontrakce po 3 minutách, skončil ve 12:34. Nebyla jsem si ale vůbec jistá, jestli jsou to ty pravé kontrakce a protože mi nepraskla voda, nebyla jsem si ani jistá, že máme vyrazit do porodnice. Tentokrát jsem Streptokoka měla, bála jsem se zůstat doma příliš dlouho, raději jsme proto vyrazili.
Tak, jak jsem bála v prvním těhotenství o sebe, bála jsem se podruhé o našeho chlapečka. Co s ním bude, když začnu rodit někde venku, pojedu sama a manžel se bude starat o něj?...prostě měla jsem spoustu starostí. Nakonec se situace vyřešila sama tím, že jsem začala rodit v noci a všichni tudíž byli doma. Mí rodiče dorazili velmi rychle a náš brouček se ani nemusel vzbudit.
Přejeli jsme do porodnice, kterou máme asi 5 minut od domu a tam mi potvrdili, že skutečně rodím :-D. Protože jsem byla druhorodička a protože jsem měla dostat spoustu antibiotik, poslali nás s manželem na porodní pokoj. Opět musím říct, že personál byl perfektní. Skvělá porodní asistentka, jak ta první, tak druhá, příjemní lékaři. Po vyšetření a první dávce antibiotik jsme si měli lehnout a zkusit spát. Zase. Je pravda, že konec těhotenství se spoustou poslíčků mě připravilo na spánek s kontrakcemi. Dokonce i když byly po minutě a půl jsem opravdu spala až do půl šesté. Ráno jsem dostala další dávku antibiotik a postupně mě připravovali na rozjezd porodu. Sprcha a tentokrát i klystýr mi moc pomohly, nabízeli mi i koupel ve vaně, ale točila se mi hlava a nechtěla jsem do tak teplé vody. Postupně se kontrakce zrychlovaly a byly silnější a silnější. Lékaři i asistentka nechávali všemu volný průběh až když už byla branka téměř zaniklá, praskli mi vodu a porod se rozjel s takovou silou, že jsem na boku nakonec téměř porodila. V poslední chvíli jsem přijala i nabídku na rajský plyn, ale bylo to už tak pozdě, že jsem ho měla možná pár minut. Aspoň jsem si to zkusila. Upřímně nevím, zda to pomohlo nebo ne. Už jsem byla v té závěrečné fázi porodu, která bolí, ale je na ní pěkné to, že už se něco děje. Už to není čekání, ale aktivita. Dceruška se narodila asi na tři silná zatlačení a tentokrát úplně bez poranění. Hned mi jí přiložili, ale nalokala se trochu plodové vody, takže jí odsáli, vyšetřili a pak okamžitě zase přiložili. Asi hodinu byla u mě a přisála se hned na porodním sále. Pokud nechcete miminko koupat a cokoliv dalšího, nahlaste to hned v téhle chvíli dětské sestřičce. A pokud chcete zkusit štěstí a zažádat o nadstandardní pokoj, tak to tak udělejte hned, jak porodíte. Tentokrát jsem štěstí neměla...i když mi to nakonec přišlo fajn. O tom v dalším příspěvku.
Příprava na porod v prvním a druhém těhotenství
Jak už jsem psala výše, opravdu jsem se poprvé porodu strašně moc bála. Bála jsem se ale ještě mnohem více šestinedělí. K tomu se vrátím ještě v článku o oddělení šestinedělí.
Četla jsem si o strašidelným procedurách, které na mě má zlomyslný personál nemocnice zkoušet, o tom, jak tyhle procedury navždycky ovlivní moje dítě, které z toho bude mít trauma,...Zkrátka všechno, co se o porodu dá zjistit jsem se zjistit pokoušela. Koupila jsem si Aniball, měla jsem doma maliník, četla o různých afirmacích, které mi pomůžou s bolestí. Měla jsem s sebou v porodnici hudbu a možná i nějaký olej na masáže. Nicméně s Aniballem jsem cvičila jen několikrát, protože mi to připadalo nebezpečné a celkově se mi vlastně žádná z doporučovaných přípravných metod nakonec neosvědčila.
A tak když přemýšlím nad tím, jak jsem se před druhým porodem připravovala, tak můžu s klidem říct, že nijak. Nevypila jsem ani jednu celou krabičku těhotenského čaje. Snad pár pytlíků maliníku, protože je dobrý. Aniball jsem už ani nevytáhla, nezjišťovala jsem si o porodech nic nového. Snad jen jsem hledala, jak připravit milovaného prvorozeného na příchod sourozence a jak to prožívaly jiné maminky.
Abych to shrnula, priorita a pozornost se přesunula ze mne na staršího syna. A je třeba počítat s tím, že stejné je to i u okolí. Můj milující a milovaný muž, který mi nosí pravidelně květiny, si podle mě mého těhotenství přes zájem o synka ani nestihl pořádně všimnout :-D. Takže zatímco jsem v prvním těhotenství nezvedla víc než malou kabelku, teď jsem běžně stěhovala několik tašek a naštěstí jen 12kilového dvouleťáka, když usnul v autě.
Ale přeci jen mi pár věcí připadá zpětně užitečných:
A tak když přemýšlím nad tím, jak jsem se před druhým porodem připravovala, tak můžu s klidem říct, že nijak. Nevypila jsem ani jednu celou krabičku těhotenského čaje. Snad pár pytlíků maliníku, protože je dobrý. Aniball jsem už ani nevytáhla, nezjišťovala jsem si o porodech nic nového. Snad jen jsem hledala, jak připravit milovaného prvorozeného na příchod sourozence a jak to prožívaly jiné maminky.
Abych to shrnula, priorita a pozornost se přesunula ze mne na staršího syna. A je třeba počítat s tím, že stejné je to i u okolí. Můj milující a milovaný muž, který mi nosí pravidelně květiny, si podle mě mého těhotenství přes zájem o synka ani nestihl pořádně všimnout :-D. Takže zatímco jsem v prvním těhotenství nezvedla víc než malou kabelku, teď jsem běžně stěhovala několik tašek a naštěstí jen 12kilového dvouleťáka, když usnul v autě.
Ale přeci jen mi pár věcí připadá zpětně užitečných:
Maxilekce - Byli jsme na ní s manželem před prvním porodem. Je to kurz pořádaný přímo porodnicí. Je možné absolvovat delší verzi (tuším 6 lekcí) nebo tzv. Maxilekci, kdy za cca 2 hodiny uvidíte porodní pokoj, zjistíte, jak probíhá samotný příjem, kde budete zvonit, kde zaparkujete, kam vás z příjmu pošlou a jak přistupují ve FN k porodu. Kurz stojí 500 Kč a je možné vzít s sebou doprovod. A to doopravdy doporučuji. Doprovod by měl vědět, že nemá cenu zvonit na porodním oddělení dokud neprojdete příjmem na ambulanci, což je ta nízká budova naproti vchodu do porodnice. Ušetří se tím případná panika.
Porod bez obav - internetový kurz http://www.porodbezobav.cz/. Neabsolvovala jsem kurz celý, ale i dvě lekce, které jsou zdarma dostupné na youtube, mi velmi pomohly. Lektorka je velmi příjemná a dodává sebevědomí a důvěru ve vlastní instinkt.
A co jsem si zabalila s sebou? To najdete v tomto příspěvku.
Na stránkách http://gpk.fnplzen.cz/ naleznete virtuální prohlídku porodního pokoje, konkrétně tady. Opravdu je to tam tak skvělé, jak to vypadá na obrázku. I když dneska už asi každý, kdo o to měl zájem, viděl pořad Malé lásky.(Já ten zájem neměla :-D)
